Jak udržet plynulou konverzaci

Konverzace může být pěkně nevypočitatelná. Právě když si myslíte, jak pěkně probíhá, může se najednou zaseknout a nastane nepříjemné ticho. Co s tím? Vydržte, posbírejte své sebevědomí a důvěřujte řeči těla. Přečtěte si další tipy, které vám pomůžou konverzaci udržet.

Metoda 1 z 2:
Pamatujte si základní informace

  1. 1
    Pozorně naslouchejte a vnímejte, co vám druhá osoba říká. Konverzace je plynulý tok myšlenek. Nicméně tyto myšlenky by měly být vzájemně propojené. Když budete druhé osobě pozorně naslouchat, můžete se dozvědět spousty informací, které vám později pomůžou udržet konverzaci.
  2. 2
    Nalaďte se na to, o čem chce druhá osoba mluvit. Každý z nás si rád povídá o něčem jiném. Když zjistíte, jaká jsou oblíbená témata druhé osoby, můžete dosáhnout toho, že vaše konverzace nevyšumí do ticha.
    • Zvažte, co už o druhé osobě víte. Lidé rádi mluví o tom, co je jim blízké. Pokud už o druhém víte něco z následujících věcí, máte dobrou šanci na živou konverzaci:
      • Jeho práce/kariéra
      • Jeho koníčky/volnočasové aktivity
      • Jeho rodina/přátelé
      • Jeho minulost/životní osud
    • Použijte ke konverzaci informace, které o druhém víte. Pokud třeba víte, že se živí jako rodeo jezdec, zeptejte se ho na ostatní jezdce, na kovbojskou kulturu, nebo jaké to bylo, když si na býka sedl poprvé.
  3. 3
    Udržujte si přehled o dění ve světě. Pokud vám během konverzace dojdou témata, můžete stočit hovor na aktuální události ze světa.
    • Když řeknete něco jako: „Slyšel jsi o té australské aféře? Jejich premiér byl obžalován ze tří loupeží. Co si o tom myslíš?“, je to dobrý způsob jak upoutat pozornost druhého a pokračovat v konverzaci.
  4. 4
    Dejte si pozor na řeč svého těla. Lidé během konverzaci neposlouchají jen slova, ale vnímají i řeč těla. Profesor Albert Mehrabian přišel s pravidlem 7%-38%-55% , které procentuelně hodnotí účinek slov, tónu hlasu a řeči těla v konverzaci. Zde je pár tipů, jak můžete řeč svého těla zlepšit:
    • Nekřižte ruce ani nohy. Může to působit povýšeně.
    • Udržujte oční kontakt, ale vyhněte se zírání. Pohled do očí a úsměv je dobrá věc; zírání na někoho, až se cítí nesvůj, už dobré není.
    • Uvolněte ramena. Pokud se cítíte vnitřně napjatí, může se to projevit napětím v ramenech. Pokud si toho druhá osoba všimne, může ji to znejistit.
    • Sem tam přikyvujte a nahněte se dopředu. Přikyvováním dáváte najevo, že posloucháte a mírné naklonění ukazuje váš zájem o druhého.
    • Stůjte k druhé osobě čelem a neošívejte se. Věnujte druhé osobě plnou pozornost tím, že k ní budete stát čelem. Ukažte svůj zájem o konverzaci a neošívejte se.
  5. 5
    Dejte najevo sebevědomí. Není žádným tajemstvím, že sebevědomí lidé jsou pro druhé přirozeně atraktivní. Může se to zdát nefér, ale je to tak: lidé vás budou posuzovat podle vašeho vnitřního sebevědomí. Pokud máte vysoké sebevědomí a lidé se s vámi dobře baví, nebudou vám mít za zlé případné odmlky v konverzaci a budou se sami víc snažit přijít s nějakým oživením.
  6. 6
    Připravte se na případné výpadky či těžké chvilky v konverzaci. To se stává i těm nejlepším. Může se stát, že omylem řeknete něco, co jste neměli, nebo vám prostě dojdou témata. Ale to je normální; nemusíte si kvůli tomu hned sypat popel na hlavu.
    • Pokud se něco takového stane, usmějte se a podívejte se druhému do očí. Řečí těla je ujistěte, že nějaká chyba v konverzaci neznamená, že proti nim něco máte, nebo že byste raději byli jinde. Vyčkejte, až se konverzace opět rozjede, což se přirozeně stane.
    Reklama

Metoda 2 z 2:
Dostaňte se do rytmu

  1. 1
    Pokládejte správné otázky. Lidé rádi mluví sami o sobě. Pokud víte o něčem, co druhého zajímá, jednoduchá otázka ho může na nějakou chvíli rozpovídat. Nikdy nepodceňujte chuť druhých mluvit o sobě samých.
    • Toto je chvíle, kdy se vám bude hodit naslouchání. Pokud jste si v duchu nedělali poznámky o tom, co vám druhý říkal, bude těžké tyto informace využít k pokládání dalších otázek.
  2. 2
    Vyhněte se pokládání otázek, na které lze odpovědět pouze ano či ne. Takové otázky zabíjí konverzaci, protože dávají lidem šanci vyhnout se podrobnější odpovědi. Chtějte po svém společníkovi víc.
    • Namísto otázky: „Takže ty jsi v roce 2006 studoval v zahraničí, že?“ se raději zeptejte: „Jaké to bylo, když jsi v roce 2006 studoval v zahraničí?“ Druhá otázka dá druhému mnohem více prostoru na odpověď.
    • Pokud se automaticky zeptáte: „Ty jsi studoval v roce 2006 v zahraničí?“ a druhý vám odpoví: „Ano, studoval.“, můžete to zachránit úsměvem a další otázkou: „A jaké to bylo?“ I když se takové věci stávají i těm nejlepším, dají se naštěstí snadno napravit. To samozřejmě neznamená, že nikdy nemůžete položit otázku, na kterou se dá odpovědět pouze ano či ne (na některé otázky je to více než dostatečná odpověď), ale pokud už se tak zeptáte, měli byste mít v záloze něco dalšího, čím můžete konverzaci rozvinout.
  3. 3
    Nikdy neodpovídejte jednoslovně. Stejně jako je důležité nepokládat ano/ne otázky, může i odpověď pouhým „ano“, „ne“, či „možná“ přivést konverzaci do slepé uličky. Pokud vám někdo položí jednoduchou otázku, dopřejte mu výhodu a svoji odpověď více rozveďte.
  4. 4
    Vložte do svých otázek trochu nadšení. Není to ani tak o předstíraném zájmu, jako spíš o tom, že se při pokládání otázky sami trochu nadchnete. Není to zas tak těžké a dáte tím druhému pocit, že se o něj opravdu zajímáte.
  5. 5
    Upozorněte na rozpaky vtipem a tím je zmírněte. Pokud konverzace poněkud uvadne a nastane trapné ticho, okomentujte to vtipem. Přivedete tak trapnost situace do popředí takovým způsobem, že z ní ani jedna strana nebude nervózní.
    • Řekněte něco jako: „Klidně bych si dál povídal o počasí, ale to jsme už docela rychle probrali. Mnohem radši bych si povídal o tobě.“ Pak se zeptejte třeba: „Jaká je ta nejspontánnější věc, co jsi kdy udělal?“
  6. 6
    Nebojte se jít do hloubky. Přestože to není tak jednoduché, spousta lidí ráda mluví o hlubších věcech, protože je to naplňující a zajímavé. Pokud máte pocit, že osoba, se kterou si povídáte, probírá raději něco hlubšího než jen povrchní témata, nebojte se tam dobře mířenou otázkou zamířit.
    • Přejděte k vážnějším tématům až poté, co jste přešli formality. Začít hned na začátku s něčím hlubším se moc nedoporučuje. Konverzace je jako stravování: napřed si dáte předkrm, než se pustíte do hlavního chodu a následného dezertu.
    Reklama

O tomto wikiHow

Spoluautorem je:
wikiHow redaktor
Spoluatorem tohoto článku je tým zkušených editorů a badatelů, kteří ověřují jeho přesnost a srozumitelnost.

Pomohl vám tento článek?

Ano
Ne
Reklama