Jak napsat argumentativní esej

Argumentativní esej je text zpracovávající téma, na něž má autor specifický názor podpořený množstvím příkladů a citací. Oproti srovnávací eseji není nutné se vymezovat vůči protinázoru. Připadá v úvahu i větší míra emocionálně zabarvených zdrojů. Ať už jde o školní cvičení nebo článek do novin, pokud ukážete, že váš názor nevlaje ve vzduchoprázdnu, může text ve výsledku působit velmi přesvědčivě. Podívejme se nyní, jak na to.

Část 1 ze 3: Příprava a osnova

  1. 1
    Vyberte a ujasněte své téma. Ačkoliv může být vaše téma předem dané, je důležité jej promyslet předem a případně náležitě zúžit. I v případě, že máte ke svobodnému tvoření volný prostor, vyplatí se pohybovat se v textu kolem konkrétního tématu a moc „neulétávat.“
    • Pokud jste například dostali za úkol napsat esej na téma vězeňství v České republice, můžete ji zacílit na vybraný aspekt, kterým může být třeba zacházení se seniory nebo alternativy k trestu odnětí svobody.
  2. 2
    Rozhodněte se pro úhel pohledu. Jakmile budete mít své téma náležitě „zaostřené,“ promyslete, co byste o něm chtěli říct. Jaký je váš přístup k dané problematice? Vidíte nedostatky, na které by text měl upozornit, či řešení, které by bylo možné textem hájit? Tento krok je velmi důležitý, protože si při něm ujasníte vlastní názor na věc. Argumentační eseje vtahují čtenáře i emočně, což je třeba mít při promýšlení přístupu na zřeteli.[1]
    • Jako velmi přínosná se může ukázat diskuze nad tématem s vaším spolužákem/spolužačkou či kolegou/kolegyní. Budete při ní upozorněni na okolnosti a napadnout váš myšlenky, jež by v opačném případě unikly.
    • Vezměme si za příklad klecový chov drůbeže. Jádrem vašeho přístupu může být ostrá kritika industrializovaných praktik, které vedou k nehumánnímu zacházení se zvířaty.
  3. 3
    Citace a příklady uspořádejte. Sepište si seznam podpůrných důkazů pro vaše tvrzení. Nevynechejte ani takové, které znějí přinejmenším zvláštně. Vyhodnotíte je později.
    • Dejte pozor na integritu vašich zdrojů. Ne všechny z nich ovšem musí usilovat o objektivitu. Snažte se apelovat na čtenářův pocit společenské zodpovědnosti a chytře pracovat s jeho morálním kompasem.
  4. 4
    Zvolte tři až pět nejlepších zdrojů. Jelikož pravděpodobně nebudete mít neomezený prostor referovat o všech položkách v seznamu, vyberte z příkladů, data a příběhů ty nejsilnější.
  5. 5
    Formulujte hlavní tezi. Na základě promyšleného úhlu pohledu napište hlavní tezi vašeho textu. Ta by měla nepřímo odpovídat na otázky „co“ a „jak.“ V tomto smyslu je „co“ téma samo o sobě a „jak“ váš pohled.[2]
    • Pokud se opět podíváme na příklad použitý výše, může teze vypadat takto: „Průmyslový chov drůbeže by měl být zakázán, protože jsou jeho prostřednictvím zvířata nejenom mučena, ale nepřímo přispívá i k šíření nemocí, jež mohou následně proniknout do potravinového řetězce.“
    • V průběhu práce na textu se hlavní teze může měnit. Je ale dobré mít ji od začátku před sebou.
  6. 6
    Sepište si osnovu. Osnova vám pomůže osvětlit zamýšlenou strukturu textu. Při přípravě této kostry může Každá z jejích kapitol začínat číslicí a obsahovat několik vět, v nichž popíšete, jaký bude vztah dané kapitoly vůči hlavní tezi resp. jaký bude její smysl vůči celku.
    • Můžete se držet základní pětibodové struktury – úvod, tříbodová stať, v níž zpracujete vybrané zdroje, a nakonec závěr. V případě, že pracujete na rozsáhlejším tématu, stať může být propracovanější.
    Reklama

Část 2 ze 3: Píšeme úvod

  1. 1
    Vtáhněte svého čtenáře. Vymyslete chytlavý úvod do tématu. Ten by měl čtenáře pohltit natolik, aby si chtěl přečíst celý text. Pomoci vám může statistický údaj, kontroverzní prohlášení, rétorická otázka nebo stručná anekdota.[3] Zpravidla dobře funguje uchopit problém v co největší šíři a postupně se přibližovat až k hlavní myšlence textu, nebo naopak představit čtenáři určitou scénu a k obecnější tezi se pomalu propracovat.
  2. 2
    Vyhněte se všeobsažným úvodům. Existuje několik způsobů, jak téma otevřít. Ať už zvolíte jakýkoliv, nebezpečím je jejich případná váhavost, nejasnost či zavádějící vyznění.
    • „Slovníková definice:“ Nejedno téma vás bude svádět k práci se slovníkovými definicemi. To může být zábavné, ale ne vždy smysluplné. Srovnejte: „Ottův slovník naučný definuje otroctví jako ´stav bytí v otroctví,´ jako ´praxi vlastnění otroků´nebo ´podmínky typické těžkou fyzickou prací a podrobení se druhému´.[4]
    • „Úsvit lidstva:“ Jistě, snažíme se své čtenáře empaticky vtáhnout poukazem na určité lidské univerzálie. Dobře však zvažte, jak daleko je nutné zajít. Za příklad poslouží: „Lidé pro svou obživu loví zvěř od nepaměti.“[5]
    • „Vyčerpávající informace:“ Může se stát, že budete argumentativním stylem zpracovávat slavný román. Jistě by bylo svůdné představit celou zápletku a neopominout ani životní peripetie autora. Tyto informace však nemusí být pro obhájení vaší teze nutné. Pracujte s nimi citlivě.[6]
  3. 3
    Revidujte hlavní tezi. V tuto chvíli už byste měli mít jasněji v tom, odkud kam se bude váš text vyvíjet. Je po rozpracování osnovy nutné upravit hlavní tezi? Snažte se, aby to mezi jednotlivými sekcemi „ladilo.“
  4. 4
    V budoucnu, jakmile budete se zbývající částí eseje hotovi, podívejte se zpět na úvod. V průběhu psaní možná přidáte momentální nápady, jež mohou hlavní tezi posouvat. Je dobré být si toho vědomi a text patřičně upravovat.
    Reklama

Část 3 ze 3: Dokončení eseje

  1. 1
    Rozpracujte hlavní tezi. Jak jsme si řekli výše, ve stati se zaměřte na tři až pět nejsilnějších zdrojů, které vaše tvrzení podporují. Při práci s příklady můžete zvolit přímé citace nebo parafrázovat vlastními slovy. Držte se však vytyčené osnovy, a pokud jste zvolili pětibodovou strukturu, každému zdroji věnujte maximálně jeden odstavec.
    • Existuje srozumitelná linka mezi hlavní tezí a zvolenými příklady? Pokud nikoliv, řešení hledejte v osnově, kterou jsme připravili v úvodu.
  2. 2
    Dejte pozor na návaznost. Aby čtenář porozuměl, o co vám textem jde, pomůžou uvozující a shrnující věty na úvod a závěr každého odstavce. Tím zajistíte návaznost myšlenek a naznačíte mezi nimi logické souvislosti.[7]
  3. 3
    Závěr. V závěru předložené důkazy shrňte a svou tezi zopakujte. Snažte se však neopakovat. Kde jinde by totiž mělo být místo na vyšperkování vašeho názoru, než na samotném konci textu, že.[8]
    • Pokuste se vyhnout vágním a přehnaně zobecňujícím prohlášením. Jejich informační hodnota totiž může být mizivá. Držte se raději při zemi a buďte i zde co možná nejkonkrétnější.
  4. 4
    Proveďte nezbytné korektury. Jakmile budete mít korekce hotovy, ještě však nejásejte. Dejte sis pár dní pauzu, text si znovu přečtěte a dopilujte jeho slabší místa. Věnujte například pozornost vztahu mezi tezí a úvodem. Podařilo se vám předložit příklady, které jsou v souladu s vaší hlavní myšlenkou? Neodporujete si v některých částech textu?
    • Zapřemýšlejte nad volbou slov, které jste v prvním draftu použili. Nebude lepší říct něco jinak?
  5. 5
    Zkontrolujte pravopis. Jistě nechcete odevzdat práci s chybami. Mohou totiž od vašich skvělých nápadů nežádoucím způsobem odvádět pozornost. Pište proto spisovně a vyvarujte se hrubek.
  6. 6
    Požádejte o asistenci. Finální text si nechte zkontrolovat od vašeho spolužáka či spolužačky, kolegy či kolegyně. Další pár očí může odhalit i to, co vám i přes veškerou snahu zůstalo skryto.
    Reklama

Tipy

  • Pokud vám byla esej zadána ve škole, ujasněte si se svým učitel, zda je možné místo třetí osoby psát za sebe v osobě první.
  • Argumentativní esej nemusí mít jen psanou formu. Inspirujte se i dalšími médii jako jsou fotografické eseje či video kolekce.
Reklama

O tomto wikiHow

Spoluautorem je:
wikiHow redaktor
Spoluatorem tohoto článku je tým zkušených editorů a badatelů, kteří ověřují jeho přesnost a srozumitelnost.
Kategorie: Psaní

Pomohl vám tento článek?

Ano
Ne
Reklama