Jak někomu zkontrolovat dechovou frekvenci

Spoluautor Anthony Stark, EMR

Frekvence našeho dýchání je jednou z naprosto stěžejních vitálních známek. S každým nádechem přijímáme kyslík, zatímco při výdechu vypouštíme oxid uhličitý. Kontrola dechové frekvence je velmi důležitá, chceme-li u někoho zjistit, zda má zdravý a funkční respirační systém.[1][2]

Část 1 ze 2: Změřte dechovou frekvenci

  1. 1
    Počítejte nádechy. Dechová frekvence se uvádí v počtech vdechů za minutu. K přesnému naměření je potřeba, aby byla daná osoba úplně v klidu. To znamená, aby nedýchala rychleji než normálně, např. v důsledku cvičení. Před započetím měření je potřeba zůstat v klidu alespoň deset minut.[3][4]
    • Vyzvěte danou osobu, aby se posadila a narovnala záda. Pokud chcete měřit malé dítě, položte ho na záda na nějaký pevný povrch.
    • K odměření jedné minuty použijte stopky. V průběhu jedné minuty potom spočítejte, kolikrát se měřené osobě zvednul hrudník.
    • Pokud měřenému sdělíte, že se chystáte měřit jeho dýchání, pak ho pravděpodobně změní, aniž by si to uvědomil. Řekněte mu, aby dýchal normálně. Pro zvýšení přesnosti výsledku můžete měření provést třikrát a potom údaje zprůměrovat.
  2. 2
    Rozhodněte, zda se dechová frekvence nachází v normálním rozmezí. Děti dýchají rychleji než dospělí, takže výsledky musíte porovnávat vždy podle věkové skupiny, do které měřená osoba spadá. Normální rozmezí podle věkových skupin vypadají následovně[5]
    • 30 až 60 vdechů za minutu u dětí ve věku 0 až 6 měsíců
    • 24 až 30 vdechů za minutu u dětí ve věku 6 až 12 měsíců
    • 20 až 30 vdechů za minutu u dětí ve věku 1 až 5 let
    • 12 až 20 vdechů za minutu u dětí ve věku 6 až 11 let
    • 12 až 18 u osob starších 12 let
  3. 3
    Všímejte si známek dýchacích obtíží. Jestliže je něčí dechová frekvence vyšší, než by se dalo očekávat a příčinou není fyzická aktivita, může se jednat o indikaci, že je něco špatně. Mezi další známky respiračních obtíží patří:[6][7]
    • Nozdry se rozšiřují s každých vdechem.
    • Kůže má tmavou barvu.
    • Střed hrudníku je propadlý, stejně jako žebra.
    • Osoba při dýchání vydává sípavé či chrochtavé zvuky nebo vzlyky.
    Advertisement

Část 2 ze 2: Sežeňte lékařskou pomoc

  1. 1
    Jestliže zažíváte vy nebo někdo jiný potíže s dýcháním, volejte záchrannou službu. Zrychlené nebo naopak zpomalené dýchání může být známkou zdravotních potíží, včetně těchto:[8][9]
    • Astmatu
    • Úzkosti
    • Zápalu plic
    • Srdečního selhání
    • Předávkování léky
    • Horečky
  2. 2
    Sežeňte pomoc s dýcháním. Jestliže někdo potřebuje pomoct s dýcháním, existuje několik možností, kterými mu může lékař dodat kyslík. Patří mezi ně:[10]
    • Kyslíková maska. Jedná se o masku, která se postiženému nasadí na obličej a vpustí koncentrovanější kyslík, než se nachází v atmosféře. Ve vzduchu kolem nás je kyslík obsažen z 21%. Pokud má ale někdo s dýcháním potíže, pak je možné, že potřebuje koncentraci vyšší.
    • CPAP neboli continuous positive airway pressure. Jedná se o neinvazivní mechanickou ventilaci, při které jsou pacientovi zavedeny do nosu trubice, kterými je pod mírným tlakem vháněn kyslík. Tlak pomáhá tomu, aby dýchací cesty a plíce zůstaly průchodné.
    • Ventilace. Ta zahrnuje zavedení dýchací trubice do pacientových úst a do průdušnice. Kyslík je potom podáván přímo do plic.
  3. 3
    Vyhněte se hyperventilaci z úzkosti. Někteří lidé dýchají ve stavech úzkosti nebo paniky velice rychle - tomuto stavu se říká hyperventilace. Může vést k pocitům neschopnosti popadnout dech, a to i přesto, že se vám kvůli rychlému dýchání dostává spousta kyslíku. Pokud se něco takového děje někomu kolem vás, můžete:[11]
    • Danou osobu uklidněte a usaďte ji. Řekněte jí, že nemá infarkt a že rozhodně neumírá. Ujistěte ji, že se jí vede dobře.
    • Naveďte ji k dýchacím technikám, kterými se sníží množství přijímaného kyslíku. Může pak například dýchat do papírového sáčku, sepnout při dýchání rty nebo ucpat zároveň jednu nozdru a ústa. Jakmile se poměr oxidu uhličitého a kyslíku v dýchacím systému vrátí do normálu, začne se cítit lépe.
    • Doporučte jí návštěvu lékaře.
    Advertisement

O tomto wikiHow

Záchranář
Spoluautorem tohoto článku je Anthony Stark, EMR. Anthony Stark je certifikovaný záchranář v Britské Kolumbii. V současnosti pracuje pro British Columbia Ambulance Service.
Kategorie: Zdraví

Pomohl vám tento článek?

Ano
Ne
Advertisement