Jak léčit svrab u psů

Svrab je kožní onemocnění zapříčiněné parazitickými roztoči, které postihuje mnoho zvířat. U psů je způsoben jedním ze tří druhů roztočů: dravčík (cheyletiella), trudník (demodex) a zákožka svrabová (sarcoptes). Každý jeden způsobuje jiný druh svrabu, vyznačující se podobnými příznaky. Léčba se však liší podle druhu roztoče a vážnosti onemocnění. Máte-li podezření, že má váš pes svrab, je nutné zajít s ním co nejdříve k veterináři. Ten psa vyšetří, odebere vzorky kůže, předepíše léky a navrhne léčbu. Přečtením tohoto článku se dozvíte více o tom, jak svého psa léčit.

Část 1 ze 3: Identifikace svrabu

  1. 1
    Vezměte svého psa k veterináři. Jestliže máte podezření, že váš pes trpí svrabem, je návštěva veterináře první věcí, kterou byste měli udělat. Léčba je závislá na druhu svrabu a protože jsou některá léčiva toxická, je nutné, aby byla léčba posouzena odborníkem, který navrhne vhodnou léčbu.[1]
    • Proces diagnostiky svrabu se liší. Někdy veterinář seškrábne vzorek napadené kůže obsahující roztoče nebo jejich vajíčka, a ten pak zanalyzuje pod mikroskopem.
    • V situacích, kdy jsou roztoči hluboko pod kůží – třeba v případech demodektické pododermatidy – je pro potvrzení diagnózy potřeba provést biopsii.
    • Veterinář při určování diagnózy rovněž provede celkovou prohlídku zdravotního stavu vašeho psa.
  2. 2
    Příznaky demodektického svrabu. Ten se vyznačuje fleky s řídkým ochlupením, které mohou být pokryty strupy. Fleky se mohou se vyskytovat na jednom nebo více místech. Demodektický svrab není nakažlivý a není přenositelný na člověka.
    • Demodektický svrab - známý též jako demodikóza, trudníkovitost nebo červený svrab – je způsoben roztoči přenesenými z matky na štěňata v prvních dnech života. Tyto roztoče má každý pes a obvykle nezpůsobují problémy.
    • Svrab se objeví až tehdy, když se roztoči rozmnoží v důsledku nedostatečně vyvinutého imunitního systému u štěňat do 18. měsíce života, starších psů nebo u psů s oslabeným imunitním systémem.
    • Když se roztoči vyskytují na jednom nebo dvou místech, jedná se o lokalizovaný demodektický svrab, vyznačující se lysými šupinatými fleky většinou na obličeji. Lokalizovaný demodektický svrab je nejběžnější u štěňat a obvykle odezní sám od sebe.
    • Jestliže se svrab vyskytuje po celém těle, je známý jako generalizovaný demodektický svrab. Tento typ vytváří lysé šupinaté fleky, které mohou velmi svědit. Když se pes škrábe, mohou se vytvořit boláky. Ty mají tendenci vyvinout se v nepříjemně páchnoucí bakteriální infekce. Generalizovaný demodektický svrab se vyskytuje zvláště u psů s oslabeným imunitním systémem a vyžaduje léčbu.
    • Nejodolnější formou demodektického svrabu je demodektická pododermatitida, která se vyskytuje jen v tlapkách a je provázena bakteriální infekcí. Tento typ svrabu je těžké rozpoznat a rovněž léčba bývá velmi komplikovaná.[2]
  3. 3
    Sarkoptický svrab. Přiznaky sarkoptického svrabu jsou podobné jako v případě zamoření blechami a vyznačují se extrémním množstvím kousnutí a škrábanců na kůži, zřídnutí srsti a otevřenými boláky.
    • Sarkoptický svrab – známý též jako prašivina – je způsobený mikroskopickými roztoči, snadno přenositelnými z jednoho hostitele na druhého včetně člověka, u kterého způsobuje vyrážky podobné komářímu kousnutí.
    • U psů se obvykle příznaky sarkoptického svrabu projeví asi jeden týden po nakažení. Psi začnou být neklidní a začnou se zuřivě škrábat. Pak se vytvoří šupinaté, lysé fleky na obličeji, loktech, uších a nohách.
    • Jestliže není ihned zahájena léčba, svrab se může rozšířit po celém těle a stát se odolnější vůči léčbě.[3]
  4. 4
    Příznaky svrabu způsobeného dravčíky - dravčíkovitost. Je způsoben velkými bílými roztoči, kteří žijí na povrchu kůže. U tohoto typu svrabu jsou charakteristické červené boulovité vyrážky a šupinkovitá kůže na krku a zádech.
    • Tento typ svrabu je lidově nazývaný „pohyblivý lup“. Roztoči totiž vypadají jako vločky nebo lupy, které se hýbou.
    • Dravčíkovitost je pro ostatní psy (zvláště štěňata) vysoce nakažlivá a může způsobit intenzivní svědění (ačkoliv někdy svědění naprosto chybí)). Infekce je obvykle přenášena z jednoho štěněte na druhé v důsledku zamoření slámy nebo lůžkovin v kotcích.
    • Dravčíkovitost je přenositelná i na lidi, u kterých způsobuje svědivou boulovitou vyrážku na pažích, trupu a hýždích. Ačkoliv příznaky tohoto onemocnění by měly zmizet hned, jak začnete s léčbou štěněte, roztoči žijí v těle hostitele ještě více než 10 dní.
    • Protože použití slámy jako steliva už není tak běžné a jsou k dispozici stále účinnější přípravky proti blechám, případy dravčíkovitosti už nejsou tak časté.[4]
    Reklama

Část 2 ze 3: Léčba svrabu

  1. 1
    Izolujte svého psa od ostatních psů, abyste zabránili šíření nemoci. Jestli má váš pes svrab, měli byste ho držet stranou, aby se nenakazili i ostatní psi. Ubezpečte se, že je váš pes v bezpečí a teple. Během léčby neuvazujte svého psa venku, ani nenechávejte v zimě v nevytopené místnosti.[5]
    • Když je pes v izolaci, opatřete mu potravu, vodu, lůžko a hračky. Pes je jistě z izolace vyděšen, a tak nezapomeňte trávit s ním čas, brát jej na procházky a hrát si s ním.
    • Při demodektické formě svrabu svého psa izolovat nemusíte, tento na člověka není přenosný.
    • Někdy se lidé od psů roztoči nakazí. Proto se chraňte rukavicemi, když během léčby pečujete o svého psa.[6]
  2. 2
    Podávejte léky a dodržujte léčebné postupy podle pokynů veterináře. Léčba závisí na typu svrabu a ten může určit jen odborník. Někteří psi potřebují speciální koupele, předepsané léky nebo dokonce injekce. Ujistěte se, že svého psa léčíte podle pokynů veterináře a kontaktujte jej pokaždé, když máte nějaké otázky týkající se léčby. Nepokoušejte se o diagnózu a léčbu bez konzultace s veterinářem.[7]
  3. 3
    Vyperte nebo vyměňte lůžko a jiné věci, se kterými přijde váš pes do kontaktu. Roztoči by mohli být rovněž v lůžkovinách nebo pod obojkem, takže je nutné je vyměnit.[8]Měňte a perte svému psovi lůžkoviny. Abyste je zbavili roztočů, použijte horkou vodu, mýdlo a čistidlo (např. Savo na prádlo).
  4. 4
    Pomozte svému psovi zvládnout psychologický stres během léčby. Pes bývá vystresovaný svěděním, izolací, návštěvami veterináře, léky a dalšími ošetřeními, která podstupuje. Ubezpečte se, že děláte všechno pro to, aby zůstal co nejklidnější.[9]
    • Můžete ho například odměnit pamlskem po koupeli, často jej v izolaci navštěvujte a dělejte dál všechno, co spolu obvykle děláte včetně procházek a her.
    Reklama

Část 3 ze 3: Zabránění návratu nemoci

  1. 1
    Ošetřete ostatní zvířata, se kterými přišel váš pes do kontaktu. Jestliže byl váš pes nakažen roztoči způsobujícími sarkoptický svrab nebo dravčíkovitost, musíte ošetřit i ostatní zvířata, která jsou s vaším psem v pravidelném kontaktu – jinak by mohl být znovu infikován. O tom, jak ostatní zvířata ošetřit, se poraďte s veterinářem.
  2. 2
    Zabraňte kontaktu svého psa s jinými psy, kteří by mohli být nakaženi. Máte-li podezření, že pes nebo kočka ve vašem sousedství by mohli být nakaženi svrabem, měli byste od nich svého psa držet co nejdále.[10] Promluvte si o svém podezření s jejich majitelem, nebo zavolejte na veterinární kliniku, pokud najdete nemocné zbloudilé zvíře.
  3. 3
    Dodržujte pravidelné prohlídky u veterináře. Potom, co jste skončili s léčbou, měli byste pravidelně navštěvovat svého veterináře. Po analýze vzorků kůže veterinář může potvrdit, že je váš pes už zdravý. Pokud by se nemoc vrátila, nesnažte se ji léčit sami. Pokud se některá léčiva během krátké doby použijí více než jednou, mohou být pro psa toxická![3]
    Reklama

Tipy

  • Zeptejte se veterináře na podpůrnou léčbu nebo speciální dietu, která by mohla pomoci vašemu psovi před léčbou, během léčby a po ní.
Reklama

Varování

  • Pokaždé, když provádíte speciální koupele, používejte rukavice. Sundejte si šperky a oblečte staré oblečení.
Reklama

O tomto wikiHow

Veterinář, Royal College of Veterinary Surgeons
Spoluautorem tohoto článku je Pippa Elliott, MRCVS. Dr. Elliott je veterinářka s více než třiceti lety zkušeností. V roce 1987 vystudovala University of Glasgow a 7 let pracovala jako veterinární chirurg. Dr. Elliott pak pracovala více než deset let jako veterinární lékař na zvířecí klinice.

Pomohl vám tento článek?

Ano
Ne
Reklama